Jan Caha
Mgr. Jan Caha
Instruktor fitness
Úspěšný závodník v naturální kulturistice
Specialista na sportovní a doplňkovou výživu
Šéfredaktor aktin.cz
"Po baletkách se chce, aby byly hodně hubené..." příběh naší studentky Míši
Dala jsem výpověď v práci, v práci která mě nenaplňovala. Dařilo se mi, tvrdě jsem dřela a díky tomu jsem dostávala příležitosti na sólové role. Nejvíce mě hnala podpora mých profesorů, která spočívala v tom, že mě obsazovali do rolí. Měla jsem šanci tančit s kluky z vyšších ročníků, což nebylo běžné, díky této pozornosti jsem se cítila vyjímečně a díky tomu jsem měla chuť ještě víc dřít, jenže jsem to nikdy pořádně nebyla já. Když jsem si pohrávala s myšlenkou, že se vydám jinou cestou a občas se o tom zmínila, často jsem slyšela ,, Tolik let jsi dřela a teď by ses na to vykašlala? Jsi normální? “ Ano jsem. Kdo jiný žije můj život, než já sama. Jen já rozhoduji o svém životě. Teď už podporu nepotřebuji. Jediné, co mě žene kupředu jsem já sama. Ráda bych Vám představila sebe, můj příběh, moje zkušenosti a ukázala Vám, jak jsem se ponaučila z vlastních chyb. Tohle vše díky Fitness Institutu, ale o tom později.
15.10.2019
Mgr. Jan Caha
sdílet článek

 

Abych Vám přiblížila svůj příběh, začnu zhruba v šesti letech, kdy mě rodiče přihlásili do rytmiky. Tendence tančit už jsem měla asi dříve, protože mám doma fotku, jak dělám holubičku s tatrankou v ruce (mám foto). S učitelkou tance jsme se na začátku učili klasické prvky a časem vytvářeli choreografie různých tanečních stylů. Pamatuju si, jak jsem jako nejmenší stála v zadní řadě, postupem času trenérka usoudila, že mám potenciál, stavěla mě do předních řad, kde byly nadanější děti a v páté třídě mě poslala na talentové zkoušky Taneční konzervatoře. Ačkoliv jsem téměř nevěděla, co to balet je, na talentovkách jsem byla čtvrtá z cca šedesáti dětí, což bylo překvapení.

Moje rodina mě podporovala a měli jsme radost, i když to znamenalo velké změny. Což bylo dojíždění do Brna, bydlení na intru a s tím spojený neustálý dozor a spolubydlení. Kvůli tomu jsem na školu nejdřív nechtěla, nakonec se tohle ukázalo jako pozitivum, ale to jsem si v tu chvíli neuvědomovala. Dokončila jsem pátou třídu na základce a po prázdninách jsem si sbalila svých pět švestek a šla jsem na internát. Říkám pět švestek, ale rodiče měli plnej kufr od auta. Na pokojích jsme byli rozděleni náhodně, ale musím říct, že na první dobrou. Naše přátelství trvá doteď a jsem za ně vděčná. Díky paní Klubalová! Na intru jsme chodili na snídaně, kde jsme dostali půl krajíce chleba s pomazánkou a na svačinu loupáček. Na obědy byly klasické školní obědy, kdy máte polévku, karbanátky s bramborama nebo knedlíky. Co si budeme, málo které dítě je nadšené z jídla ve škole. Toto ale není normální škola, je to škola, kde vychovávají budoucí tanečnice a tanečníky, kteří tančí i několik hodin denně. Každopádně strava se nějak neřešila, byli jsme všichni ještě malí, ale vím, že už tenkrát to nebylo to pravé. Jako sorry, ale chleba s pomazánkou na snídani a pak hurá na osm hodin do školy. Je to osmileté studium, kde první čtyři roky je učivo stejné, jako na základní škole, takže se klasické předměty jako čeština, matika a dějepis prolínaly s tanečními předměty. Klasický trénink zaměřený na techniku, pak gymnastika, lidový tanec, moderní tanec a praxe, kde se učí klasické choreografie, po škole jsme šli zpátky na intr a vydali jsme se do obchodu, aby jsme si nakoupili nějaké jídlo. Takhle to bylo každý den.

V jedenácti letech pořádně neřešíte jídlo, ale prostředí a celkový režim ve škole vás už od mala nabádá k tomu, že z jídla se přibírá a že se nesmí jíst nic nezdravého, aniž by nám jakkoli poradili. Já jsem v té době nebyla kdoví jakej jedlík, takže s mýmy dvacetiosmi kily jsem svojí postavu ještě neřešila. Ani doma jsem ještě nezkoumala, co mamka vaří. Tři ročníky na konzervatoři jsem ještě stále dojížděla do taneční skupiny, ve které jsme už tančili převážně street dance a téměř každý víkend jsme jezdili na taneční soutěže. Takže celý týden náročná škola, celá sobota na soutěži, kde k jídlu byly tousty a sladkosti a v neděli nabalit věci a jelo se do Brna. Časem už se to ale nedalo zvládat, na což mě i rodiče upozorňovali. I hip hop jsem časem tančila jako baletka a tak jsem ve skupině tančit přestala. Myslím, že do čtrnácti let jsem postavu ani stravu neřešila i přes to, že každý měsíc došla profesorka s váhou a každou z nás zvážila, zapsala to a pokud byla čísla vysoká, upozornila na to. Takhle to bylo aspoň do čtrnácti let, než jsme začaly s holkama dospívat. Po baletkách se chce, aby byly hodně hubené, takže jsem si myslela, že musím méně jíst a jíst jenom zdravě. Nojo, ale o zdravém stravování jsem měla opravdu mylné představy, když si to představím zpětně. Začala jsem vyřazovat různé potraviny, jako třeba pečivo, přílohy, žádné sladkosti a ono to nefungovalo. Jakto? No asi proto, že jsem se snažila nejíst a pak když jsem si něco dala, tak jsem se přejídala k prasknutí. Nehledě na to, že jsem si myslela, že musli je přece zdravé, když to všude říkají, takže jsem klidně snědla půl pytle, aniž bych věděla, co v tom vlastně je.

To, že tenhle režim nebyl v pořádku jsem si uvědomila mnohem později, když jsem absolvovala kurz ve Fitness Institutu, kde se mi moje domněnky potvrdily. Jednalo se o kurz instruktora fitness o kterém si můžete představit to, že se budete jen učit o tom, jak správně zvedat činky a jak mít velké svaly, ale není tomu tak. Řeší se tam i strava, anatomie, pohyb, důležité prvky. Dozvěděla jsem se díky Fitness institutu, jak funguje jídlo a že spostů věcí, které mi ostatní říkali o jídle nejsou pravdivé. Vyvrátili nám mýty jako: nesmíš jíst po šesté hodině, živočišné tuky jsou špatné, ovoce pouze dopoledne a zelenina odpoledne. No, co vím teď? Jídlo se skládá ze tří důležitých makroživin a to jsou bílkoviny, sacharidy a tuky. Každé jídlo je v sobě má, ale některé jsou více vyživné a některé méně. Bílkoviny jsou ze všech nejdůležitější, vyživují naše svaly a řadí se do předních příček sledovaných údajů při sestavování jídelníčků. Sacharidy jsou zjednodušeně cukry. Máme ale cukry rychlé a pomalé. Takže jasně, řeším to jestli si dám nějakou sladkost nebo kvalitní sacharidy, ale v každém případě - sacharidy neví kolik je hodin! Stejně jako tuky nejsou špatné. Tuky potřebujeme už kvůli hormonům a jsou také zdrojem energie stejně jako sacharidy. Není nutné z jídelníčku vyřazovat pomyslné nezdravé potraviny, potřebujeme všechno, jde jen o to mít to ve správném poměru k životnímu štýlu. Tělo potřebuje živiny a když je jich málo, začne se bránit, ale o tom až příště.

Přála bych si, aby ,děcka z konzervaře věděli už od začátku jak jíst, že se jídla bát nemusí, když o něm budou přemýšlet a aby v tomto měli podporu profesorů.

KOMENTÁŘE