Ještě dříve než zde rozvinu svou polemiku nad dopingem, vrátím se k tomu, co jsem velmi často slyšel prostřednictvím internetu a sociálních sítí o tom, že budeme připravovat přednášku o dopingu. Vyslechl jsem si cosi o pokrytectví, o tom, že doping ve sportu vždycky bude, a že se pouze schováváme za nějaký ideál, kterému sami nevěříme. Všechny tyto dohady jsem, jak doufám, dostatečně důrazně odmítl. Ano, doping ve sportu je a je jedním z největších problémů sportu, nebudeme si tedy tvrdit, že ve sportu doping není. Dokonce bych řekl, že je mi jedno jestli sportovci dopují, hazardují přece se svým zdravím, ale ať se poté nesnaží dostat do soutěžního sportu, kde tím pádem hrají nefér. A pokud nejdou do soutěžního sportu, tak proč vlastně dopují, aby si zahojili své bolavé ego z toho, že se nedokážou čistě dostat tam, kam by opravdu chtěli. Možná budu kritický, stanu se za svoje názory opět na určitý čas „nechtěným“ dítkem, ale je to přesně tak a svoje názory v tomto nezměním. Budu se nyní zaměřovat na oblast, kde se zakázané látky používají nejvíce, a sice na kulturistiku a fitness.
Zneužívání dopingu (zejména pak steroidních anabolik) je faktem, ve kterém se dnes a denně pohybujeme. Po zakázaných látkách sahají denně spousty mladých sportovců, bez soutěžních ambicí i vrcholových sportovců, kteří by se bez těchto látek již doslova rozpadli. Byl jsem svědkem toho, jak mladí milovníci posilování užívali své první steroidy jen pro to, aby zapůsobili na své kamarádky ze školy. Stejně tak jsem viděl spousty případů, kdy se soutěžní kulturisté dostali po soutěži ze své poslední kůry a spadli o více jak 50 % na výkonnosti a dokonce by se dali zařadit k běžným návštěvníkům posiloven. Je mi úzko z toho, jakým způsobem se dnes dostávají anabolika mezi sportovce a jakým způsobem se zneužívají. Mladí sportovci nemají představu o tom, jaké dalekosáhlé důsledky na ně může jejich počínání v mládí mít důsledky v době, kdy se stanou dědečky.
I já jsem byl velmi často napadán za to, že si hraju na naturála a přitom jsem tzv. „prosypanej, až na půdu“. Svobodně se vám přiznám, nikdy jsem nepoužil žádnou zakázanou látku, která by byla na seznamu dopingových látek vydávané každým rokem WADA. Mám v tomto naprosto čistě svědomí, velmi dobře tedy vím, že to jde. Jde se zlepšovat i čistě, chce to ale bohužel trochu více dřiny. To vám potvrdí asi každý naturální sportovec. Nehrajte si tedy prosím na velikány, skloňte hlavu a uznejte, že si chcete svoji cestu zjednodušit. Chápu, že také trénujete, spíte, stravujete se, jak nejlépe můžete, ale s chemickým arsenálem je to přeci jen trochu jednodušší.
Řeknu vám jednu pravdu, kterou by si měl uvědomit každý autor publikací pro širokou veřejnost i odborných článků. Každý autor věří, že tím co napíše, změní svět, čeká na to celé roky, ale stále ONEN článek nepřichází a čtenáři nereagují na jeho texty tak, jak by on sám chtěl. Já v toto nevěřím a dokonce nemám ani takovou ambici, rozhodně ne ve vztahu ke článkům o dopingu. Věřím však, že boj s dopingem ve sportu je MOŽNÝ a dokonce nutný. Každému sportovci, který pouze zavadí o doping a jeho užívání bych doporučil, aby se zamyslel na historií sportu, nebo ji dokonce začal studovat a prosím jej, opravdu prosím, aby zvážil to, že se nazývá sportovcem. Vždyť svým konáním popírá dvě základní myšlenky sportu. Ta první se vztahuje ke sportu obecně, a sice k tomu, že by měl utužovat zdraví jedince. Ta druhá pak k soutěžnímu sportu, říká že, sportovec je schopen svými vlastními silami a úsilím v tréninku porazit své soupeře v závodě. Nikde se nehovoří o tom, že je dokáže porazit díky chemické podpoře, nebo snad díky vlastnostem, které mu propůjčila syntetická látky „nastřelená“ do čtvrtého kvadrantu jeho hýždě. Nikde jsem o tomto nenašel ani zmínku, vy snad ano? Zamyslete se nad tím milí „sportovci“.
Pojďte s námi bojovat proti dopingu i vy, neboť i moře bylo dříve jenom kapkou. První seminář o dopingu se koná již 4. května 2013 s Mgr. Michalem Polákem.
